Pídění: Lifefood

Snickers, Margot, Mars, Twix... Kdo by neodolal takovému sladkému pokušení? Myslím, že skoro všichni teenegeři (a nejen oni) na těchto sladkostech ujíždí. Nebyla jsem výjimkou. Mamka mě neustále poučovala o složení výrobků a následném dopadu na mé zdraví při časté konzumaci. Nechtěla jsem o tom ani slyšet a potajmu jsem si tyhle „dobroty“ kupovala. Ano, Pipi je rebel. Měla jsme úsměv na tváři, jen má peněženka usedavě plakala. Co mi ale zbývalo?! Domů se vybíraly jen sušenky s rostlinným tukem, který ovšem nesměl být ztužený, ale také žádný glukózo-fruktózový sirup, fruktóza, konzervanty a jiná éčka... Tedy skoro žádné.

Od konce roku 2014 musí výrobci dodržovat povinné prvky na obalech. Byla jsem velice překvapena, že skoro všechny výrobky s rostlinným tukem obsahují palmový tuk – tj. největší (a nejlevnější) zabiják v potravinářském průmyslu. Není to jenom skrytá hrozba pro naše tělo, ale kvůli sázení palem se kácí deštné pralesy, hubí se zvířata.... Nebudu ti vyprávět, jaké hrůzy se tam odehrávají (to bys sis musel přinést kapesníček a poplakat si).

Současnění: Utajená sestra

„Hurá! Hurá! Už to mám!“ Skáču metr vysoko a dělám salta. Nejspíš koukáš s otevřenou pusou a nevěřícně kroutíš hlavou, co Pipi popadlo (u mě si musíš zvyknout). Pídění je moje oblíbená činnost (pídím snad všude), přece být píditelem je to nejlepší na světě (ale to ty už víš, říkala jsem ti to). Jestliže jsi pozorně četl, nemusí se tvůj křeček v hlavě potit, víš, že jsem skládala hold (že neuhodneš v jakém článku?) neznámému vynálezci prázdnin... A představ si, nebyl to vynálezce. Ale kdo jiný by mohl vynalézat? Jedině vynálezce, objevitel a píditel (jako já). Nemůžu to pochopit, ale byl to panovník! (Vladař a vynálezce?) Císař Svaté říše římské, král uherský a chorvatský, král český (a dokonce nekorunovaný) a arcivévoda rakouský - z toho mi jde hlava kolem, jak to všechno stihl?! Na to bych potřebovala prázdniny! A jsme u toho, proto je zavedl (aby to všechno zvládal). Pokud máš neznalosti a velké mezery v dějepise (určitě jsi nedával pozor, opisoval od šprtů (a nejen od nich) nebo chodil za školu), určitě nevíš, o kom mluvím. Neboj, prozradím ti to. Byl to syn tý ochechule Marie Terezie, která zavedla povinnou školní docházku. Josef II. musel po své matce vyžehlit (nemyslím košile) její zákony. Jako malý musel chodit do školy celý rok (chápeš to BEZ PRÁZDNIN!!!), hned si řekl, že až vyroste, tak to změní, proto zavedl volno. Ale historici v knihách píší, že kvůli práci na poli. Další domněnka je, že miloval borůvky a všechny děti vyhnal do lesů, aby mu je sbírali (nejspíš byl sám lenoch). Letní prázdniny byly vynalezeny před více než 220 lety.

Pídění: Láska na první pohled

Být píditelem je to nejlepší na světě, ale když po nějaké věci pídíš urputně, začneš netrpělivě kroutit palcem u nohy. Je to tak intenzivní, že postupem času v tom nevidíš zábavu, ale pořádnou otravu. Pomalu to vzdáváš... A to je to pravé ořechové! Přestáváš tlačit na pilu (při tom se hodně zapotíš) a většinou se začnou dít zázraky. Plní se tvoje přání, která si ve skrytu duše přeješ. Je to tak jednoduché, tralalalá!

A to se stalo i u nás. Naše pídění jsme vzdali... Po několika měsíční odmlce slyším mamku: „Našla jsem ho!“ Běžím se podívat. Pouští video. Oči mi lezou z důlků. Zamilovávám se na první pohled (netvrď mi, že láska na první pohled není). Je tak nádherný! Taťka náš objev schvaluje. Radostí nadskakuji.  

Čekáme. Nejede. Už se nám o něm i zdá. Mamku ze spaní probouzí hlasy. „Už je tu! Musím ho vidět první!“ Vyskakuje z postele a běží k oknu až se celý dům otřásá. (Určitě si říkáš, kde je Pipi. Ta je velký spáč, tu nic neprobudí.) Představuje si, jak v noční košili a nenamalovaná (chápeš to?! NENAMALOVANÁ!) vybíhá ven... Se zklamáním zjišťuje, že je to jen soused, který se ještě nevzpamatoval z opičky (pana Nilsona nemyslím).

Konečně nastává den D  - už je na cestě. K naší smůle musíme odjet, taťka přebírá velení. Dáváme mu instrukce... Při zjištění, že ho přiveze ženská se mu na tváři dělá nenápadný úsměv, který máme prokouknutý. Po chvilce mu jeho nadšení mizí, uvědomuje si, že slečna po dlouhé cestě v autě (při více než třiceti stupňovém vedru) nebude zrovna vonět...

Jeho domněnky se nepotvrdily, ale podle jeho komentáře byla paní za zenitem... Neviděla jsem jí, ale můžeš si být jistý, že blondýna s dlouhýma nohama to nebyla. Ale má to svůj výsledek, konečně je u nás.

Po vybalení začalo seznamování. No jo, já husa hloupá! V té euforii jsem zapomněla zmínit, s kým jsme měli tu čest. To bys chtěl vědět?! Jsi napnutý jako kšandy před prasknutím? Neřeknu ti to, tralalá! Ale když tak škemráš a vypadáš jako pan Nilson, který na mě dělá psí oči (a to já nesnesu), tak ti to prozradím. Dej si kafíčko, čaj (nebo jiný nápoj podle chuti), pohodlně se usaď a pozorně čti. Počkám tu na tebe.

Škvrnění: Pipi a záhadný hlas

„Je to tu. Ta úžasná věc. Prázdniny!“ jásala jsem. „Hurá za dobrodružstvím!“ Zvesela jsem si balila věci do svého cestovatelského kufříku a myslela jsem na všechny krásné věci, které 

u babičky zase zažiji. „To je paráda, mít prázdniny! Čest a sláva tomu, kdo je vymyslel. Hotový vynálezce."

Rodiče mě posadili do autobusu a zamávali mi. Určitě si říkáte: „Proč nejela na koni?!“ Byla jsem ještě malý škvrně a koně jsem neměla. Dopravní prostředek se konečně rozjel. „Jedu k babičce, tralalalá,“ vykřikovala jsem v autobusu. Byla jsem šťastná jako blecha. Cesta ubíhala pomalu, proto jsem začala dělat ksichtíky na lidi. Někteří mi moje kousky opláceli, kdosi nadával a ostatní dělali, že mě nevidí (což bylo nejhorší).   

„Konečně jsem tu!“ Na zastávce jsem zahlédla babičku, jak mě netrpělivě vyhlíží. Rychle jsem se drala dopředu a svým kufříkem prorážela cestu. Pán s knírem mě okřikl a dokonce hrozil hůlkou. „Proč se zlobí?“ nechápala jsem. Musela jsem být první (přece jsem ji nemohla nechat čekat).

Současnění: V mateřské škole – ale jenom na chvíli

„Mateřská škola má besídku?!“ Nuda? Zábava? Uvidíme!

Přijíždíme včas. Ještě se nezačalo. Děti jako zkamenělé sochy stojí na svých „stanovištích“ a netrpělivě čekají na začátek. Náš Samík (bráška) je nejvíc nedočkavý. Vystrkuje svoje bílé zuby a usmívá se od ucha k uchu, mává. Také máváme. Stále přicházejí nějací opozdilci. 
Pro všechny zatím nuda. Jen Samík je jako sluníčko. Oči mu září, div mu z nich nevyskočí dva čertíci. Pohupuje se a stále se na nás zubí. Mám z něj radost, začal ještě před zahájením. Zachraňuje publikum od dlouhé chvíle. Vtom si ale strká ruce do kapes a jeho kalhoty se pomalu sunou níž. Mamka mě posílá zachránit situaci. Konečně mám příležitost i já. Vyskakuji z té pidi židličky a běžím za ním, div nezakopnu. Udělám pukrle a Samíkovi natahuji kalhoty a chci udělat další(tentokrát s ním). Vtom ředitelka zahajuje besídku a naznačuje mi, abych odešla. Jsem uražená.

Děti začínají předvádět své nacvičené „umění“.  Zpívají, tancují, recitují... Za to Samuel přestává. Občas se zahýbe do rytmu hudby. Proč přestal? Půjdu se ho zeptat. Skoro se zvedám, vtom se ke mně nakloní mamka a zašeptá: „Samík je jako ty...“