Květen je pro mě nejkrásnějším a nejoblíbenějším měsícem. Příroda kolem mě krásně rozkvétá, zelená se, voní,.. zkrátka jaro je v plném proudu. Tímto krásným obdobím se inspiroval slavný romantický autor Karel Hynek Mácha již v 19. století a ve své básni napsal: „Byl pozdní večer, první máj. Večerní máj, byl lásky čas.“
Máj není jen měsícem lásky, ale pro někoho přichází poněkud stresující čas, maturitní zkouška, proto jsem se rozhodla, že vám ukážu mojí maturitní slohovku, kterou jsem vyplodila před rokem (Maturity 2015). „Šetřila jsem si“ ji právě na tuto dobu...
Témat bylo několik (myslím, že deset), ale mě nejvíce zaujalo „Jak jsme poznal
vaši matku“ vyprávění otce dětem. Nebudu to protahovat, přeji příjemný počtení.
Láska na první pohled
Milé děti, rád bych
Vám vyprávěl, jak jsem poznal Vaši matku. 24. července 2004, toto
datum si budu pamatovat do konce svého života. Byl krásný letní den, obloha
byla jasná a slunce krásně svítilo. Ráno jsem vstal brzy, protože jsem musel
běžet na nádraží, jelikož se mi den předtím rozbilo auto. Vlakem jsem naposledy
jel se svým dědou, když jsem byl malý chlapec. Byla to taková malá premiéra po
několika letech.
Do vlaku přistoupila
krásná slečna. Vysoká blondýna s dlouhýma nohama. Oněměl jsem. Dívka byla
trošku zmatená. Zeptala se: „Máte tu volno?“. Pohotově jsem přikývl. Bez váhání
jsem se s ní dal do řeči. Jmenovala se Monika a studovala v Praze. Byla
opravdu krásná, v duchu jsem si říkal: „Ta holka by mohla dělat modelku.“ Měla
opravdu krásný úsměv. Do té doby jsem tvrdil, že láska na první pohled
neexistuje. Ale v ten moment jsem si uvědomil, že jsem se do dívky
zamiloval opravdu na poprvé. Monika byla vtipná, chytrá, krásná. Prostě
ideální.
Z našeho povídání
nás vyrušil průvodčí, který chtěl lístek. Podal jsem mu ho, měl jsem ho už připravený.
Monika dlouho lovila v kabelce a stále ho nemohla najít. Znervózněla.
Průvodčí vypadal naštvaně a netrpělivě. Začal poklepávat nohou. Monika
zčervenala a začala se ospravedlňovat. „Omlouvám se, ale nemůžu si vzpomenout,
kam jsem ho založila.“ Začal jsem jí pomáhat. Asi po pěti minutách se na dívky
tváři objevil úsměv a v ruce držela lístek. Měla ho v kapse svého
červeného kabátu. Usmála a výpravčímu s úlevou podala jízdenku. Musím
říct, že jsem si také oddychl.
Výpravčí začal na
lístek zírat. Bez mluvení se takhle díval několik vteřin. Na dívce byla vidět nervozita.
Připravoval jsem si řeč, co řeknu výpravčímu, ale v tu chvíli promluvil:
„Slečno, prosím Vás, kam jedete?“ „Do Plzně…“, rozpačitě se usmála. V tu chvíli
jsem zneklidněl i já. Bohužel jsme seděli ve vlaku ve směru Liberec…
V Liberci bydlí moji
rodiče, vzal jsem ji k nim domů. Nikdy předtím jsem jim svou přítelkyni
nepředstavil tak brzy. Za deset měsíců se konala svatba. Od té doby věřím na
lásku na první pohled.
Všem, kteří skládají zkoušku dospělosti přeji spoustu úspěchů. Opravdu se není čeho bát!
S láskou Anna
Žádné komentáře:
Okomentovat