Dlouho jsem se si pokládala otázku, jaký bude poslední
článek tohoto roku. Nakonec jsem se rozhodla, že konečně vylezu s dlouho
schovaným a možná i pro někoho slibovaným maturitním filmem.
Mým
tématem bylo „Psycho“, film akčního a dramatického žánru. Od začátku se chtěla
zaměřit na rychlý střih a retrospektivitu, proto jsem hlavní dějovou linku natolik
nerozvíjela.
Nechci se vyjadřovat za jakých podmínek film vznikal, ani o přístupu
mé střední školy a vedoucího práce, který mě v tom nechal vykoupat. Podle
závěrečných titulků můžete vidět, že se na filmu podíleli jen tři lidé. Já a
dva herci, kteří byli naprosto úžasní a byli mi velkou oporou!
Od srdce bych chtěla poděkovat Tomovi, bez kterého by tento
film nikdy nemohl vzniknout. Tomáši, děkuji za poslání Tvého alba, díky kterému
se mi vnuknul nápad! Martinovi za morální podporu a stálé zlepšování nálady.
Ádě a Matějovi za skvělé herecké výkony, ale také za psychickou podporu a velkou
pomoc! Mé velké díky také patří Alex a především rodině, která při mě stála.
Ano, je tu spousta věcí, které bych nyní udělala jinak. V tu
chvíli jsem byla ráda, že jsem ho vůbec zvládla vůbec natočit, ale také
dokončit v řádném termínu...
Doufám, že si v budoucnu budu moct splnit svůj sen a
natočit videoklip právě k této písni. Při opakovaném poslechu Otrokyně, mám píseň v oblibě stále čím dál více a před očima mi běží obrazy, jak by měl tento videoklip vypadat....
Tak třeba v příštím roce se mi mé přání vyplní.
Myslím, že se s vámi na nějakou dobu loučím, jelikož si myslím, že mě sem Pipilota hodně dlouhou dobu nepustí...
Myslím, že se s vámi na nějakou dobu loučím, jelikož si myslím, že mě sem Pipilota hodně dlouhou dobu nepustí...
Anna
Žádné komentáře:
Okomentovat