Pídění || Chorvatsko | Dovolená snů, Punta Planka

Jsi od minulé středy napnutý jako kšandy před prasknutím a těšil jsi se na dnešek? To je jedině dobře. Neboj se, nebudu tě dál napínat, pohodlně se usaď...

V předchozím článku jsem ti neřekla, proč jsme se tak urputně pídili po vytouženém místečku. Připomínáš mi dobře, že tě dneska nebudu napínat, tak poslouchej. Ještě v České republice jsme si v hlavě utvořili list, na kterém jsme se všichni jedním dechem shodli. Nemysli si, že byl nějaký obsáhlý.

Seznam našich přání pro dovolenou snů

• odlehlé místo
• výhled na otevřené moře (nejlépe z terasy či balkonu)

Mamka byla o trošku náročnější, chtěla se na pár dní projet na jachtě. Nejspíš si chtěla zahrát na opravdového námořníka a zažít ten správný adrenalin, když námořníkům došla voda. Víš, jaký to musel být hrůzostrašný pocit? Kolem sebe měli spoustu vody, kterou k jejich smůle nemohli pít. Zemřeli na žízeň, i přestože okolo byla samá voda. Voda, voda a zase voda, všude, kam se podívali... A jo, pardon. Trošku jsem se zasnila.... Odpustíš mi to?

To bys nevěřil, jak tak málo požadavků je těžko dohledatelných. Jeden bod z našeho soupisu se dal splnit celkem lehce, ale už se neshodoval s druhým. Nejsme žádní troškaři, proto jsme hledali místo podle všech bodů.

Ve středu jsem skončila tím, že jsme se opět za tmy rozhodli hledat nové ubytování. Mamka coby kopilot s baterkou v ruce na mapě hledala místo. Možná si říkáš: „Co navigace?!“ V takovém případě se tato pomůcka musí vyřadit ze hry. Nevíš, kam jedeš, proto nemůžeš zadat nějaký bod. Škvrňata spala. Raději jsem si nasadila sluchátka a ponořila se do svých myšlenek. Stejně se nedalo nic jiného dělat, venku tma, škvrňata klimbala a rodiče byli zaměstnáni. Předpokládám, že se moje představy upínaly na all inklusive a jen na válení se. Překvapila mě zastávka, jdeme se někam podívat. „Stejně nic neuvidíme,“ melancholicky jsem si pomyslela. Všechny moje naděje už odpadly, šla jsem se jen projít. Pokud mě znáš, víš, že bez akce delší dobu nevydržím.

Zavítali jsme do malého městečka, jméno jsme nevěděli. „Přístav, a co já s tím?“ Byla jsem zpruzená. „Mám tohle zapotřebí? Příště už s rodinou nikam nejedu, na tyhle šaškarády nejsem zvědavá,“ uvažovala jsem. Bylo mi opravdu jedno, do jakého apartmánu půjdeme, hlavně abych se konečně natáhla do nějaké postele. Rybář, který vylovil obrovskou rybu mě opravdu nezajímal, jelikož jsem se topila ve svých myšlenkách. „Ne, rodičům se tu líbit nebude, takže na nás čeká noc na sedačce automobilu.“ Moje pocity byly tak veliké, že jsem ani neslyšela český hlas. Chtěla jsem vzít do zaječích a jet nevím kam. Rodiče naštěstí byli při smyslech a šli se zeptat...  

Nevím, na co se přesně ptali, jen jsem zaslechla odpověď na naši otázku (samozřejmě otázkou). „Jste romantici jako my? Tak pojďte, něco vám ukážu.“ Vše se najedou obrátilo o sto osmdesát stupňů, ani nevím jak. Začala pořádná akce. Musím se přiznat, oči se mi zableskly nadějí. Možná se vyspím lépe než na sedačce.

Od manželů, kteří se nás ujali, jsme se dozvěděli, že na místo jezdí přibližně deset let. Vyprávěli, jak je úžasný výhled na otevřené moře. Zavedli nás na místo, ze kterého nám chtěli ukázat, že mají pravdu... „Nemusí to být tak špatný,“ pomyslela jsem si, ale každý má jiný vkus, takže nemůžeš posoudit. Stejně jsme v té tmě nic neviděli...

Rozhodli jsme se na tomto místě počkat do rána (stejně nám nic jiného nezbývalo) a za světla se rozhodnout, co bude dál. Svědčilo to jen o jednom, musíme najít nějaké ubytování. Pán se vrátil s taťkou pro auto a my se společně s jeho ženou vydali směrem k našemu potencionálnímu bydlení. Řekl bys, že v devět večer si nebudeme vybírat a chytneme se prvního ubytování, které se naskytne. Opak je pravdou.

Pán energeticky běhá po apartmánech a snaží se nám najít místo, kde by se nám mohlo líbit. Ví, že jsme nároční. Neboj se, řekli jsme mu to.

Přicházíme k jednomu domu, kde se nám celkem líbí. Jen s majiteli je to opačné, nepříjemní důchodci. Domluvit se s nimi pořádně nejde. Za 100 € na noc a musíme zůstat nejméně tři dny. Vyměnit povlečení, uklidit celý pokoj, to je přeci makačka, za jednu noc se to nevyplatí. Pokud jsi pozorně četl, tak víš, že to není nic pro nás. Chceme přespat jen jednu noc a rozhodnout se, co bude dál. Ani výhled není dobrý, jelikož postavili balkon tak (pozor, nový dům), abys seděl v dolíku dole a nic neviděl, jen jejich růžovou stěnu.

Nakonec přicházíme do apartmánu, do kterého se majitelé právě vrátili z nočního lovu. Dozvídáme se, že dnes odjeli turisti, proto nemají uklizeno. S mamkou se pustím do našich vyjednavačských schopností. Jo, dost si vyskakujeme, i když je venku tma a nemáme nocleh, ale přeci nebudeme bydlet za cenu, která nám nevyhovuje . Nakonec se dohodneme, že počkáme do rána, a vše se rozhodne za světla. Domluvíme se, že přespíme jen ve dvou pokojích. Pomáháme jim povlékat...

Druhý den časně z rána za mnou běží mamka, ať se jdu rychle podívat. Stojím na terase s otevřenou pusou a nevěřím vlastním očím. Je to přesně to, co jsme si přáli, vlastně ještě něco navíc.

Ocitli jsme se v apartmánu, který byl větší než naše Vila Vilekula, de facto jsme byli jako v bludišti (několikrát se nám povedlo se „ztratit“). Představ si, byli jsme v bytě pro deset lidí, 200 m², dvě terasy, balkon, čtyři pokoje, dvě koupelny, kuchyně s dvěma ledničkami a plným vybavením... Nejlepší byl panoramatický výhled. Nic víc jsme si nemohli přát. Punta Planka předčila naše přání.

Místo se doslova nabízelo, abych konečně vyfotila noční oblohu, což jsem si dlouho přála. Ne, dnes ti nic o focení oblohy (celkově o focení) vyprávět nebudu.

Neměli jsme potřebu každý den někde cestovat či trajdat po okolí. Nebyli jsme návštěvníky restaurací, na terase jsme měli naprostý komfort. Společné snídaně, obědy i večeře tam byli opravdu nezapomenutelné. Hlavně západy slunce se skleničkou vína v ruce... Hmm, úplně jsem se zasnila nad tou nádherou.

Možná tomu nevěříš (ale já ano), andělé existují. Moraváci byli našimi anděli, kdybychom je nepotkali, otočili bychom se a nikdy bychom nezažili dovolenou snů. Ještě jednou moc děkujeme za skvělou společnost! Jste úžasní. Rádi jsme Vás poznali!