Současnění: Pipi a občanský průkaz

Jsi milovníkem focení na občanku, pas, řidičák a celkově na průkazky jako já?!

Po dosažení patnácti let (dokonce už ve čtrnácti letech) každý s nadšením běžel na úřad si zařídit občanský průkaz. Jen já, asi odbojník, jsem šla se zpožděním snad dvou měsíců. Nevím proč, ale prostě jsem jí nepotřebovala. Taky k čemu?! Bezúčelně zabírá místo, proto jsem si musela pořídit větší peněženku. Když si na všechno zvykneš, najednou ti občanka přestane platit. Co teď? Rebelkou jsem a budu, a proto se rozhoduji platnost ignorovat. Stejně jí po mě moc nechtějí a nikdo ani nezjistí, že mám průkaz prošlý.

Po dvou měsících bojkotu jsem se vydala do banky s větším obnosem peněz (pro někoho malý obnos, ale myslím si, že pro většinu velký). Peníze jsem si vložila na svůj účet a následně jsem je chtěla poslat příjemci. „Prosím, ukažte mi ještě jednou občanku,“ řekla pokladní v bance. Podala jsem jí doklad s nic netušícím výrazem. „Máte prošlý občanský průkaz, peníze poslat nemůžeme.“ Můj výraz byl k nezaplacení. Zděsila jsem se, že s penězi nemůžu dál disponovat. Naštěstí slečna ještě pokračovala: „Příkaz proveďte přes internetové bankovnictví, to půjde!“ Asi ti ani nemusím vyprávět, jak moc se mi ulevilo!

Asi po čtrnácti dnech jsem překonala svůj odpor k focení a rozhodla se jít na úřad. Uběhla snad půlhodina a stále moje číslo nesvítilo. Pán přede mnou to raději vzdal. Poklepávala jsem nohou a přemýšlela jsem, že také vezmu do zaječích. Přeci nejsem žádný srab, tak jsem zůstala. Konečně 118 (z toho jejich chytrého automatu).

Slečna za přepážkou mi občanský průkaz i pas zadržela, jelikož prošla platnost. Po zaplacení poplatku 600 Kč (neboj se, pokutu jsem neplatila) za pas mě poslala do malé komůrky. Postup určitě znáš, proto ti ho nebudu popisovat. Pro mě je největší problém mít rty u sebe. Však víš, že pusu mám na fotkách skoro vždycky otevřenou nebo pootevřenou. Určitě si dovedeš představit, jak moc jsem trpěla. Slečna mě musela vyfotit třikrát a pak snad ještě pět minut ukazovat pořád dokola fotografie, abych si mohla vybrat. Byla se mnou trpělivá, říkala, že má čas do večera. Asi neviděla frontu venku. Byla jsem opravdu vykulená, když jsem se dozvěděla, že na pas musí být jiná fotografie. Polévalo mě horko. Nechala jsem se vyfotit jen jednou a rychle utíkala, co nejdál to šlo.

Návštěvu fotografa na další průkazy jsem raději opět odložila. Uznávám, byla to chyba, jelikož budu muset opět podstoupit podobné martyrium, ale naštěstí mě už nezavřou do kabinky. Uff, jsem ráda, že nejsem klaustrofobik.

Z focení jsem měla hrůzu, ale nyní se děsím ještě víc. Musím čekat čtrnáct dní nebo dokonce tři týdny než budou průkazy zhotoveny. V té době nám totiž začíná rodinná dovolená! No, pokud letos pojedu k moři, budu tralalálovat! Tak to vypadá, když je prošlá občanka dva měsíce a pas tři roky!