Pídění || Filmová recenze | Anděl Páně 2

Pokud jsi ode mně očekával článek o vánočních dárcích, tak to jsi čekal zbytečně. Tobě jsem to určitě ještě neříkala, ale Vánoce pro mě nejsou o komerci (co jsi dostal a co ne), takže nemám potřebu se tady chlubit, co jsem našla pod stromečkem. Takového článku se dočkáš... nejspíš nikdy. To jsem ti udělala radost, co?

Jsem tu s něčím lepším, opět s filmovou recenzí, tralalá. Minule jsem psala o něčem, co mě vůbec nenadchlo (spíše urazilo, že něco takového neběželo v televizi, ale v kině) o Řachandě. Tentokrát ti chci povědět o pohádce, která se rozhodla, že bude mít po jedenácti letech opět návrat. Upřímně další díly po tolika letech moc v lásce nemám. Jako příklad bych uvedla velice úspěšné filmy Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny a po osmadvaceti letechech další dílem Jak se krotí krokodýli to doslova zabili. Jak může někdo točit pokračování po milionech letech a ještě k tomu bez Tomáše? Koukala jsem doslova s otevřenou pusou, co to vyvedli. V případě Anděla Páně 2 jsem koukala s otevřenou pusou dvojnásobně.

Jo, otevřenou pusou – nadšením. Víš, že vždycky mám, co říct… V mojí předchozí filmové recenzi jsem toho napovídala a raději se krotila, ať někoho moc neurazím… No, a teď mi doslova došla slova. Poprosila jsem Pana Nilsona, aby mi poradil. Sám kouká s pusou dokořán a tleská svýma pacičkama a občas zdvihne klobouk a ukloní se. Víc prý nezmůže. Tímto vyjadřuje Jiřímu Strachovi a všem, kdo se na filmu podíleli velkou úctu a poklonu.

Film má v sobě dávku humoru, která mi není servírovaná přímo pod nos jako pečení holubi. Nevyzývá k tomu začít se smát o sto šest (prostě tě k tomu nikdo nenutil). Nenucený humor je ve filmech vždycky to nejlepší a taky se jedná o dost těžkou a mnou oceňovanou „disciplínu“, která se poslední dobou hodně špatně zvládá. Mám radost, že je ještě pár lidí, kteří tohle umí. Nevím, jestli ateista všemu rozuměl a všemu se smál. Neptala jsem se. Osobně jsem se pobavila a film mi vykouzlil úsměv na tváři.

Jsem ráda, že se distributor rozhodl uvést film v době vánočního času. To byl jeden z nejlepších kroků. A hlavně skáču metr do vzduchu radostí, že jsem viděla film na Koleda, koleda Štěpáne, co to neseš ve džbáně (na Štěpána) aneb na druhý svátek vánoční. Vychutnala jsem si prázdný (ha, prázdný, všichni běželi na Anděla Páně 2) obchodní centrum a skvěle si odpočinula. Jak už jsem psala v jednom z předchozím článku, film jsem chtěla vidět už dávno, ale prostě bylo plno. Za což jsem ráda, protože vysokou návštěvnost Jirkovi moc přeju. Všechno skvělý, nebudu tady rozebírat všechny složky filmu – to bys tu byl dalších tisíc let (a to určitě nechceš, ani já). Jsem opravdu moc nadšená. Musím tedy ještě narychlo speciálně pochválit vizuální efekty.

Představ si, Anděl Páně 2 je daleko lepší než Anděl Páně. Sama nevěřím tomu, že jsem pomyslela na to, že bych chtěla Anděl Páně 3. Co když to bude ještě lepší? Třeba se po dalších deseti letech dočkáme návratu. Uriáš a Petronel určitě poběží pro klíč od Očistce, který nechali na Zemi...

Viděl jsi, co říkáš? Neviděl?! Tak to nebuď línej a koukej si udělat rezervaci (abys nebyl zklamanej) a přijď se podívat do kina. Rozhodně pohádka za to stojí a peníze nevyhodíš zbytečně.