Pipilotin svět: Současnění || Pipi pobíhá po Praze

Nikdy neříkej nikdy! Tahle věta nevznikla jen tak. Ještě před nedávnem jsem nebyla nadšenec focení jídla. „Proč bych si sakra měla fotit, co právě budu jíst? Co to má za smysl?“ Tyto myšlenky mě dost vrtaly hlavou.

Chodit stále do stejné restaurace či zkoušet nové a chodit zklamaná? To není nic pro mě. Tedy jak kdy, někdy pořádný adrenalin je opravdu super. Raději s Panem Nilsonem preferujeme vybraný restaurace, kde máme jistotu, že se opravdu pořádně a kvalitně nadlábnem. A to všechno jsem začala vnímat právě díky fotkám dobrůtek z restaurací. Možná je to překvapivý, ale je to tak.

V Praze jsem potřebovala na pár dní pořádně vypnout a odpočinout si od sříhání ~~(filmů)~~, tak jsem se rozhodla si s Panem Nilsonem uspořádat takový výletno-jídelní trip po Praze. Mám velké plány v Praze, ale o těch ti povím až příště… Ha, to jsem to pěkně nakousla, teď můžeš být napnutý jako kšandy před prasknutím. Neptej se mi, co chystám, stejně ti to nepovím.

Pořádně jsem si to užila, nadlábla se, prošla se, po dlouhé době zasmála až jsem se za břicho popadala a hlavně si pořádně odpočinula.

Za moji poměrně krátkou návštěvu jsem stihla navštívit kavárnu Ponrepo, Home Kitchen, Kavárna co hledá jméno, Marthy’s Kitchen, Můjšálekkávy, Peters’ Burgers Pub, a to všechno bylo zakončeno mojí snad nejoblíbejší restaurací Slunečnice v Plzni, kde jsem se po týdnu viděla s rodinou. Člověk by neřekl, ale ty škvrňata mi hrozně chybí. Neboj se, na našem tripu jsme objevili další skvělé podniky, kam chci stoprocentně zavítat. Tak se můžeš těšit. Možná napíšu jednotlivou recenzi na každý z podniků, ale kdo ví. Zatím jsem ti chtěla povědět, jak se mám.

Konečně jsem zašla do kina na Matky na tahu (Bad Moms). Bylo to přesně něco, co jsem potřebovala, tak dlouho jsem se nenasmála. V Plzni už nebyly v akci, tak jsem ráda, že Pražáci v tomhle směru byli poněkud opoždění. Ale stejně na tom byli nejlepší ty procházky noční Prahou. Na ty si zkrátka nedám dopustit.